DENÍK, KTERÝ TI ZMĚNÍ ŽIVOT

Na Eriku jsem narazila náhodou o loňské Svatojánské noci na kakaovém rituálu. Erika mi tehdy řekla o svém deníku vděčnosti, a protože praxe vděčnosti je mi hodně blízka, deník mě ihned zaujal a netrvalo dlouho, a už jsem si v něm doma listovala.

Vděčností se zaobírám poslední měsíce intenzivně, protože prožívám nelehké období. Prožívám náročnou perimenopauzu a také moje maminka je vážně nemocná.
Vidím, že vděčnost (a Můj deník vděčnosti, který se stal mým průvodcem) mi pomáhá dobře se naladit před usínáním. Když si opakuji, za co jsem vděčná, pozoruji, že se moje citlivá nervová soustava mění a zklidňuje.
Potěšilo mě, že mi Erika o svém deníku řekla. Ráda bych, aby i vám mohl v této nelehké době najít vnitřní klid. Mít Můj deník vděčnosti po ruce mi přijde jako mít u sebe dobrého průvodce, na kterého se mohu kdykoliv obrátit. Víc vám řekne sama Erika v našem rozhovoru.

Vděčnost je tvým velkým tématem. Co tě k němu přivedlo?
V době, kdy přišel covid, jsem hledala způsob, jak lépe vnímat radost. A to nejen pro sebe, ale hlavně pro ostatní lidi, kteří v době lockdownu strádali, přišli o práci nebo byli deprivovaní. Jelikož jsem si vedla svůj deník vděčnosti, napadlo mě vydat ho formou knížky jako návod pro ostatní. Skrze vděčnost se nám totiž zvyšují vibrace a my tak můžeme trénovat svou mysl k tomu, aby se zaměřovala na pozitivní věci v našich životech a nejen (jako je její vlastností) na ty negativní. Tak si můžeme do svých životů ty dobré věci lépe „přitáhnout“. Protože ne nadarmo platí staré pořekadlo: „Na co myslíš, tím se stáváš.“

Moc se mi líbí tvoje myšlenka, že nemáme čekat na to, až nám někdo bude vděčný, a že máme být vděční hlavně sami sobě. Jaký je první krok k tomu najít tento druh vděčnosti?
Lidé si často pletou vděčnost s tím být vděčný za něco, to znamená být svým způsobem někomu zavázaný. To není ta pravá čistá emoce vděčnosti, která vede k lásce, ale závazek.

Pravdou je, že jsme nebyli a nejsme k tomu chválit se vedeni. Naopak nám bylo v dětství spíše vyčítáno, že se chvástáme nebo vytahujeme a rodiče nás chválili málo. Ale člověk potřebuje pochvalu k ohodnocení a motivaci. A když nepřijde pochvala zvenčí, měli bychom se naučit dát si ji sami. Projevit vděk sami sobě nebo pochválit se za něco, co se nám povedlo, je v první řadě dovednost, kterou bychom se měli naučit denním praktikováním. Tím si sami v sobě dokážeme lásku pěstovat tak, aby rostla. Protože ta pravá láska by měla být především v nás samotných. Láska zvenčí nás může kdykoliv opustit, a také se na ní snadno stáváme závislými.

Kdy tě napadlo, že deník je cestou, jak se vděčnost naučit?
Nejprve jsem si vedla deník sama. Četla jsem knihu o pozitivní psychologii a praktikování vděčnosti bylo právě její součástí. V době covidu, kdy jsem měla doma děti na domácí výuce, musela vést domácnost a také u toho pracovat, jsem byla velmi deprivovaná a nervózní, stejně tak jako většina matek. Našla jsem si proto tuto cestu, abych se nezbláznila . V té době jsem byla denně vděčná například za to, že bydlíme u lesa a mohli jsme tak být venku. Ono radovat se z maličkostí je kolikrát velmi povzbuzující. Člověk ví, co chce a co ještě nemá. A čím více máme, tím více chceme. Chtění tedy není cesta ke spokojenosti. Tou je to, že si uvědomíme a uvidíme, co všechno máme a právě za to je třeba denně děkovat.

Komu bys doporučila, aby si Můj deník vděčnosti koupil?
Deník je určený všem bez rozdílu věku a pohlaví. Samozřejmě jej více kupují ženy, ale je i pro muže. Záleží na každém, jaký způsob si člověk pro zlepšení nálady zvolí a jaký mu vyhovuje. Jde především o to, aby tuto činnost dělal člověk pravidelně, rád a těšil se na ni. Pokud zaměření se na vděčnost splní tyto podmínky, stane se metoda praktikování vděčnosti efektivní – stejně jako cvičení nebo běh. Nemá smysl se do toho nutit.

Kdy si Můj deník vděčnosti pořídit? Nejlépe hned?
Tak určitě hned. Myslím, že deník vděčnosti je vhodný pro každého v každé situaci. Člověk nemusí zákonitě nikterak strádat nebo se právě nacházet ve fázi „down“, aby si mohl začít vést svůj deník vděčnosti. Deník je každodenní pomocník na cestě k prožívání života v lásce. Protože skrze vděčnost můžeme cítit lásku daleko více.

Pro Můj deník vděčnosti jsou důležité zimní slunovrat a jarní rovnodennost. Vysvětlíš mým čtenářkám proč?
Tato data jsou nesmírně silná pro jakoukoliv manifestaci. Zimní slunovrat značí návrat Slunce, návrat světla. Světlo osvětluje tmu a při zimním slunovratu je nejdelší noc. Konec tmy přivádí člověka symbolicky ke spekulaci, k ponechání starého a k přivolání si do života toho, co chceme. Proto se zapalují ohně a v nich se pálí to, co již v našich životech nechceme a co nám neslouží. A naopak si na druhý papír píšeme, co chceme. Nápad na vydání deníku se zrodil právě na zimní slunovrat, byla to pro mne určitá forma změny v životě.

Na jarní rovnodennost pak deník spatřil světlo světa. Jarní rovnodennost značí, že si jsou délkou den i noc rovni. Dny se od tohoto data začínají prodlužovat a světlo převládá nad tmou. Slaví se nástup jara, které značí radost a oslavu nového života a nových začátků nebo nových projektů. Proto jsem dala do vínku deníku vděčnosti pro zrod právě toto datum.

Jak jsi vybírala osobnosti, které do deníku poskytli inspirativní citáty?
Do deníku jsem formou citací zapojila osobnosti, které můj život nějak pozitivně ovlivnili, se kterými sdílím stejné názory nebo jsou mými přáteli. Snažila jsem se vybírat z různých oblastí působení, takže jsou tam zástupci z oblasti hudby – Pavel Šporcl, lékařství – MUDr. Jan Vojáček, osobního rozvoje – Štěpánka Hojdová, zdravého stravování – Eva Hájková, náboženství – Martina Viktorie Kopecká, psychologie – Pjér la Šéz, herectví – Vlastina Svátková a dalších.

Deník je připraven na 111 dní. Co právě toto číslo znamená a symbolizuje?
Ano, v deníku se objevují samé jedničky. Je tam 11 osobností, které přispěly citátem, co pro ně znamená vděčnost, je tam 11 výzev neboli dnů, ve kterých se máme na něco konkrétního zaměřit (den lehkosti, odpuštění, radosti atd.) a 111 stránek pro psaní vlastního deníku. Číslo 111 je andělským mocným číslem manifestace. Symbolizuje duchovní probuzení, osvícení, inspiraci, intuici a sebevyjádření. A symbolizuje také to, že se naše myšlenky stávají realitou. Takže tento deník je také manifestujícím nástrojem.

Jakou změnu u sebe mohu čtenářky za 111 dní očekávat?
Myslím, že především pozitivní. Při pravidelném psaní deníku vděčnosti se mohou těšit na to, že začnou pozitivně přeprogramovávat svou mysl. Je totiž vědecky dokázáno, že při psaní věcí, za které jste vděční, se již po 21 dnech stane váš život veselejším a pozitivnějším. Psaním deníku také získáváte čas, který strávíte doslova jen sami se sebou, což je v dnešní době zvláště pro nás ženy vzácnost. A tak máte možnost spekulovat, přemýšlet a zastavit se. Právě při zastavení se nám docházejí někdy doslova přelomové věci nebo najdeme řešení problémů, které bychom za běžného poklusu hledali jen stěží.

Co je podle tebe na vděčnosti nejdůležitější?
Nejdůležitější je pravidelnost. Protože až tím, že pravidelně zapisujeme věci, za které jsme vděční, začne naše mysl zaměřovat svou pozornost na to dobré. Je to trénink, takové mentální fitness. Ke změně nedojde ze dne na den, ale mohu potvrdit, že pravidelnou prací na sobě může člověk potkat své lepší já. A z toho pak tvořit doslova zázraky či si zhmotňovat své sny.


Můj deník vděčnosti si můžete objednat na www.mujdenikvdecnosti.cz. Tam také najdete bližší informace o něm.

Při jeho nákupu můžete využít speciální 10% slevu. Stačí, pokud zadáte kód PACHAMAMA10.