Nový seriál – všechno, co jste chtěla vědět o menopauze a neměla se koho zeptat

V rozhovoru s psycholožkou Klárou Trávníčkovou jsme otevřely otázky, na které vám váš gynekolog nejspíš odpověď nedá. A tímto rozhovorem to nekončí, hodláme se ptát i dál. Těšte se, na našem blogu bude živo!

Kláro, proč se věnujete právě menopauze?

Když jsem se s menopauzou, přesněji s projevy perimenopauzy, setkala osobně, byla jsem ohromená, jak málo informací jsem dostala. Lékaři neporadí, protože i když jsou informace dostupné a měly by je zajímat, nejsou pro ně střed jejich zájmu.

Tak jsem si sháněla knížky, články, studie a říkala jsem si, tohle není dobrý, to je větší tabu než menstruace! Ani samotné ženy nic moc nevěděly. Když jsem se ptala svých vrstevnic, setkávala jsem se s odezvou ve stylu „to se mě netýká“. Starší ženy většinou zamumlaly něco ve smyslu, že to nějak proběhlo, “já už ani nevim…” Přitom se to týká každé ženy od 35 let výš.

Co nám menopauza přináší kromě obvyklých návalů a strašáku řídnutí kostí?

Já jsem psycholožka s terapeutickým výcvikem a zabývám se potenciálem uzdravování a růstu. A právě menopauza má obrovský transformační potenciál, i to české slovo přechod to má v sobě. Menopauza naznačuje pauzu, zastavení, přechod je o transformaci, posunu vpřed, a to se mi strašně líbí. A proto jsem se rozhodla, že nechci, aby tím ženy procházely samy a nezjistily, co všechno jim období přechodu nabízí!

Nejvíc mě zajímá ten psychologický aspekt, vnitřní stimul pro změnu, který se dá využít. Dívám se na fyzické symptomy tak, abych pochopila, co mi ukazují, kam mě vedou, jak formují můj další život – tam je to zajímavé.

Například to, že jsem unavenější, podrážděná, špatně spím – můžu to brát jako nutné zlo, s kterým je třeba bojovat. Nebo to vzít jako ukazatel, kde si mám dávat pozor, co mě štve, omezuje, jak si v nové životní fázi nově nastavit hranice a jak se o sebe líp starat.

Takže ve zkratce, nefandím řešení pojďme si všichni dát hormonální substituci, ať jsme jak dřív. Spíš pojďme se nejdřív podívat, jaké změny k lepšímu pro sebe můžeme udělat a třeba tím zmírnit i fyzické příznaky. A pak teprve případně uvažujme o hormonální léčbě.

Takže ta typická podrážděnost, to nejsou „jen hormony“?

Příznaků, které se k menopauze vztahují, je přes šedesát. Ale zrovna podrážděnost je pro mě strašně zajímavý jev. Je v ní hněv a ten se nenosí. Ženy, které se hněvají a ukazují svou agresivitu? To není ve společnosti akceptovatelné. Protože, co mi říká zlost? Že někdo překračuje moje hranice, prostě že něco NECHCI.

Ano, je to o hormonech, začínají totiž klesat hormony řídící rozmnožování. To jsou ty, které nás vedou, abychom se podřídily tlaku společnosti nebo blízkých, abychom leccos vydržely – zvládly náročné situace při péči o rodinu, vydržely s mužem, se kterým rodinu tvoříme, a vypiplaly další generaci. S klesající hladinou estrogenu začne padat i tenhle růžový hormonální závoj, my se začneme rozhlížet kolem sebe a nestačíme se divit – tohle jsem si nechala líbit? Tohle mi říkali a takhle se mnou zacházeli?

Začneme dávat najevo, co chceme nebo ne, a nastavujeme si jasné hranice. Třeba: „Maminko, víte co, tohle jste mi řekla naposledy.“ Ženy okolo menopauzy jsou nezastavitelná síla, protože nám začne být jedno, co si o nás ostatní myslí.

Jak pracujete s příznaky menopauzy u sebe samotné?

Zvýšená únavnost, menší tolerance vůči vyčerpání energie – v kombinaci s nespavostí je to pro mě náročné. Plus návaly horka, ty jsou silně spojené se stresem. Takže jsem se musela začít dívat na to, kdy mám energii a na co ji chci využít, kde vede jemňoučká hranice, kde ještě mám kapacitu a kdy už jdu přes sebe.

Jasně, všichni máme povinnosti a těžší období prostě přicházejí. Existují ale způsoby, jak náročné fáze zvládnout, aby nebyly sebezničující. A tím nemyslím energy drinky, ale pozitivní věci, kterými se v tom zápřahu můžu zazdrojovat.

Já třeba vím, že musím chodit brzo spát, po práci s lidmi omezit společenský život, dobře jíst (to znamená hodně proteinů a dost vlákniny, ovoce a zeleniny). Takže chodím do postele v půl deváté, protože k menopauze patří přerušovaný spánek, takže i když se vzbudím v půl sedmé, tak za tu dobu naspím třeba jen 7,5 hodiny. Když se nevyspím, tak o sebe musím o to víc pečovat, nabírat si míň aktivit, víc pít, jíst vyváženě, nepřeplánovat program.

Když pracovní nával opadne, potřebuju chodit ven, takže si naplánuju výlety, procházky. Pořád dobře jím, hodně piju a nepřeháním to se sociálnem. Někdy taky pochybuju, jestli už nejsem prostě líná, co se to se mnou děje? Ale já prostě občas potřebuju týden samoty, tak to respektuju. Ale to má každý jinak, musíte si najít samy to, co vás vyživuje, a pak se nebát si ten prostor udělat – a to má dopad na práci i vztahy. Vytvářet prostor pro sebe, vnímat své potřeby a sytit je, to má v menopauze ještě větší význam než před ní.

Má menopauza u žen i nějaký evoluční důvod? Proč je vlastně žena plodná jen po část svého života?

Existuje teorie, že vývoj civilizace byl podpořený existencí babiček, žen po menopauze, které měly zkušenosti a čas, proto pomáhaly ženám lépe se starat o potomky rodu. Pozorujeme to i u zvířat, tam kde mají složitější skupinové struktury. Třeba kosatky žijí v matriarchátu a mláďata se specifické dovednosti potřebné k lovu a sociálnímu chování učí od babiček. Ale o tom třeba někdy příště.
Kláro, moc děkujeme za rozhovor a těšíme se na další pokračování. A naše čtenářky i čtenáře snad povídání s Klárou navnadí na příští článek, který otevře tabuizované téma sexuality v menopauze.

Klára Trávníčková - www.doboure.cz
klara.doboure@gmail.com