Pro "staré" ženy v sukni

Zatahuju břicho a nakrucuju se v kabince ze všech stran. I tak mám pocit, že mi zrcadlo ukazuje pořád stejný nelichotivý obraz. Velkej zadek, malý prsa, povolený břicho, krátký nohy a když se kouknu zblízka, vidím ještě strie, popraskaný žilky a vrásky. Noční můra.

Probouzím se zpocená, v noci bylo vedro.

„To byl ale blbej sen,“ kroutím hlavou, když lezu nahá do sprchy a prohlížím se v zrcadle. Kulatej zadek, prsa stejně malý jako v šestnácti, měkký bříško poznamenaný tím, že nosilo dva kluky, dlouhá jizva v podbřišku, svědčící o tom, že se jim sem moc nechtělo, nohy, který už unesly kdeco. A těch pár strií, žilek a vrásek, to jsou jen takový připomínky na všechny bitvy životem, kterýma jsem prošla.

Vytáhnu ze skříně krátkou sukni a braletku,v krabičce se šperky najdu své oblíbené náušnice, prohrábnu vlasy a rty zlehka přetřu rtěnkou. Pak na sebe v zrcadle vypláznu jazyk.

Můj dospělý syn si mě prohlíží a jen tak mimochodem prohodí: „Mami, nejsi na to trochu … hm … stará?“

Rozesměju se a mrknu na něj: „Jo, jsem. Jsem už dost stará a je to boží.“

Uculí se: „Tak jo.“

Ukázalo se, že bejt stará, neznamená mít prázdný ruce, ale že je to skvělá příležitost bejt prostě "jen" já. Sama sebou. Velká holka. Příležitost dělat nový věci, dokonce i ty, na který jsem si ani netroufla pomyslet. Konečně jsem dost stará na to, abych žila skutečně svůj vlastní život.

A vy můžete taky.

• Už ne kvůli dětem, který máme nebo jsme je chtěly mít. A v obou případech jsme pro ně byly ochotné udělat prakticky cokoliv.

• Už ne kvůli partnerovi, kvůli kterýmu jsme chtěly žít skoro ze vzduchu, soukaly se do stahovacího prádla, v sexu předstíraly vyvrcholení a schovávaly každý kilo, každou vrásku a nakonec i každou slzu.

• Už ne kvůli práci, ve který jsme se na všechny strany usmívaly, abychom o ni, nedej bože, nepřišly.

Konečně se můžeme vykašlat na všechny a všechno kolem sebe a dělat si dobře kvůli sobě a pro sebe. Konečně máme šanci pochopit, že když to bude dobře pro nás, bude to dobře pro všechny okolo.

Ne, že by se to "naše dobře" nikdy nezadrhávalo. Ale je to úplně jiný level.

Včetně potěšení všeho druhu, které si chceme užívat taky už hlavně kvůli sobě a tehdy když my chceme. A když nám v té chvíli dělá společnost muž, tak už moc dobře ví, že prožívat ho s námi není samozřejmost, ani jeho zásluha, ale dar. Dar toho, že jsme byly ochotné ho s ním sdílet. Dáme mu to totiž dostatečně najevo. Že on bude král jedině, když se k nám bude chovat jako k dámě a královně.

Konečně se přestaneme okolí zavděčovat a začneme si s vděčností k sobě užívat sebe sama.

Jak řekla nedávno moje kamarádka: "Z hnoje vyroste to nejlepší."

A když jsem svému kamarádovi vysvětlovala, že můj klid by měl být obyčejný jako pohanka, obdaroval mě větou: „Pohanka je ho*no, ty potřebuješ moře a pláž.“

A já i díky nim pochopila, že ho*na a průšvihy  jsou v mým životě ne proto, abych jimi krmila sebe nebo druhý, ale proto, abych jimi hnojila, co má vyrůst a vzkvétat.

Chcete dobrou radu zadarmo?

Vyhrňte si sukni, posbírejte pečlivě všechna ho*na ve svým životě na jednu hromadu a začněte jimi hnojit záhony toho, co chcete v životě doopravdy mít. Zasaďte do záhonů semínka, pečujte o ně, zalévejte je a sem tam je nezapomeňte pohnojit. A sledujte, co se bude dít. Zatímco ta hromada hnoje bude stále menší a menší, váš záhon bude živější a krásnější. A postupně se tam objeví i spousta toho, co jste ani sami nezasadili. Váš záhon se stane místem pro život, který si přitáhne přesně to, co s ním bude ladit.

Takže milé moje, važte si svých průšvihů a nesplachujte je jen tak. Splachujete tak i jejich vyživující sílu.

Vyberte si z naší nabídky krátkou sukni, ať si ji užijete už během příjemných skorojarních dní. Chceme vám poslat trochu krásy a pohladit vaši duši, protože moc dobře víme, že toho není nikdy dost. Na rozdíl od průšvihů, které si samy umíme někdy vyrobit.

Zároveň ale nezapomeňte, že ještě stále můžete sázet, abyste na podzim mohly sklízet a v zimě sklizeň užívat. A příští jaro už budete vědět, že je čas zase posbírat ta ho*na, který se ve vašem životě během roku urodila, abyste s nimi mohly založit a pohnojit další záhon.

Když to budete dělat pravidelně a dostatečně dlouho, zjistíte, že váš život se stal zahradou, která sice možná nekvete celý rok, ale celý rok to v ní skutečně žije. A navíc budete mít v šatníku spoustu sukní pro různý příležitosti.

Bejt stará je báječná zpráva. Ale svět kolem nás nám to tají a ohrnuje nad tím pysk. Bodejť ne. Když si to uvědomíme, přestaneme mu posluhovat a už si na nás nevezme nic jen tak. Buďme dost starý a užívejme si to.

Oblékněme sukně, zatočme se v nich, odfoukněme tím vírem všechno, co nám nesvědčí, a otáčejme se už jen kolem toho, co nám dělá radost.

Je to super být dost stará na svůj vlastní život.

Míša Štěpánka Sedláčková (autorka článku a modelka). Foto: Pavla Kurková

V Praze 17.8.2021