Jste introvert a podnikáte?

Přečtěte si na blogu tipy, jak se podpořit, od mentorky a terapeutky se specializací na introverty a únavový syndrom Jany Neuwerthové Šmýdové.

Jani, v čem je podnikání pro introverty náročnější než zaměstnanecký poměr? Znamená to, že introverti jsou méně odvážní, nebo rozdíl spočívá ještě v něčem jiném?

Introverti mohou být velmi odvážní lidé, nakonec, odvaha nespočívá v absenci strachu, ale v jeho překonávání. Navíc pro některá povolání je introverze vysloveně výhoda – introverti mají skvělý pozorovací talent a dokáží jít u věcí opravdu do hloubky. Kde však podnikající introvert může pociťovat rozdíl, je v marketingu. Tam jsou oproti extrovertům přece jen v nevýhodě.

Extrovert se nebojí jít se svou nabídkou do světa, je ho hodně vidět, sebeprezentace ho baví a dělá ji často až velkolepě. Tady jsem a všichni koukejte, co já dělám. Zatímco introverti se prezentují neradi, k sebeprezentaci, která je součástí podnikání, si někdy velmi složitě hledají cestu.

Může se introvert do extrovertního způsobu sebeprodeje napasovat a jaká to má rizika?

Riziko vidím hlavně v tom, že se srovnávají s lidmi, kterým je v sebeprezentaci vlastně příjemně. Logicky si tak mohou připadat nedostateční a často nerozumí tomu, proč jim to nefunguje, i když jsou ve svém oboru skvělí odborníci.

Každopádně, získat přirozenost v sebeprezentaci je, stejně jako cokoli jiného, naučitelné. Je to dovednost, a tu když se jim podaří získat, mají vyhráno. K úspěchu na tomto poli vede postupná cesta, kdy se učí mluvit o své práci, o sobě, co dělají a proč to dělají.

Umíte jim v tom pomoci?

Ano, nejdříve jsem totiž musela pomoci sama sobě. Když jsem začínala, tak mě stresoval i takový detail, že budu mít svou fotku na webu. Připadala jsem si obnažená, třeba na sociálních sítích jsem měla jen přírodu a les… A i to do nějaké úrovně fungovalo, ale stejně jsem cítila, že mě to limituje a že se chci posunout dál.

Nešlo to skokově, ale pěkně postupně. Stejně jako u většiny introvertů mi v cestě stál strach, že mě ostatní budou hodnotit, kritizovat, myslet si, že jsem taková a maková. Ale i takový strach se dá rozpustit.

Úplně největší posun jsem zaznamenala, když jsem si vnitřně nastavila, že moje sebeprezentace není o mně, ale o mé práci. Pomohlo mi, že jsem se trochu odosobnila. Ano, prezentuju sice skrze sebe, ale kvůli svému povolání. A to je užitečné pro spoustu dalších lidí, kteří by se o mně jinak nedozvěděli. Můj obličej je v tom jen jeden z nástrojů.

Takže bez toho, aby šel člověk s kůží na trh, se podnikat nedá?

To netvrdím, možností je spousta, ale speciálně lidé na volné noze, za kterými nestojí velká firma, musí posilovat důvěryhodnost svého podnikání. Jejich jméno a obličej je zároveň jejich značka.

To ale nemusí být nic nepřekonatelného, protože se strachem se dá efektivně pracovat. Naučit se nejdřív mluvit před dvěma lidmi, pak před pěti, deseti, a najednou se s úžasem sledujete, jak vedete živý zoom pro desítky lidí.

Já si svá vystoupení z komfortní zóny postupně testovala – na známých, nejbližších kolezích, a postupně se učila, pracovala se zpětnou vazbou. A ta může být překvapivě inspirativní; když po několikáté uslyšíte, že svou práci děláte dobře a jaký má dopad, zjistíte sami, že váš strach je přehnaný a že ho dokážete překonat.

Co má introvertní podnikatelka dělat, když se jí v půlce kampaně přesytí nervový systém a začne toho na ni být moc?

Ideální by bylo ošetřit, aby k tomu ani nedošlo. Kampaň naplánovat dopředu, aby aktivit nebylo moc. Když už je tlak příliš velký, nebát se zastavit se klidně v půlce a dosytit se třeba v tichu, v přírodě. Introvert se komunikací vyčerpává a je s tím potřeba počítat – pravidelně si dobíjet baterky, dát si třeba pauzu, i kdyby měla být na celý den. Jinak pak v kampani bude těžko pokračovat nebo za cenu velkého vyčerpání.

Dokážete v takovém okamžiku své klienty podpořit?

Já s lidmi pracuju dlouhodobě, protože to přináší největší výsledky. Jejich limity zpracováváme postupně, ale samozřejmě, pokud potřebují pomoci i v průběhu kampaně, jsem tu pro ně. Nenechám je, aby se bez opory hroutili, jsem psychoterapeutka, takže můžeme jít přímo po hledání nejlepšího řešení.

Tím, že náročnou situaci postavíme do nějakého rámce, se jim odlehčí. Důležité je, že se nesoustředíme na problém, ale na řešení. To totiž funguje nejvíc.

Co myslíte, je introvertům líp mezi sebou, v komunitě, kde pro sebe vzájemně mají pochopení, nebo je pro ně zdravé vystavovat se řízeně diskomfortu?

Myslíte něco jako klub introvertních podníkatelů? (Jana se směje). Tak ten mě nenapadlo založit, jsem ráda za pestrost, muži, ženy, introverti, extroverti… dokážu si představit, že by to bylo podporující, ale zároveň i v něčem limitující.

I když třeba na blog www.silaintrovertu.cz, který jsem založila, přispívají samí introverti, právě proto, aby inspirovali ostatní, ti se mohli v jejich tématech najít a začít lépe chápat sebe sama.

Poradila byste knihu, která introvertům pomůže zlepšit kvalitu života?

Přečetla jsem k tématu spoustu knížek, skvělé jsou třeba Síla introvertů nebo Šťastný introvert (Silvia Löhken), Ticho (Susan Cain). Čím dál víc ale čerpám ze svých zkušeností i z kurzů, které pro introverty pořádám. Protože jsem si své přístupy otestovala na stovkách lidí, vyextrahovala jsem to klíčové a v tuto chvíli pracuju na knížce, kde shrnu všechno, co je pro introverty užitečné.

Důležité téma je třeba hospodaření s energií, introverti se často pod tlakem snaží vyrovnat extrovertům a výsledkem jsou propady energie a někdy i vyčerpání. Propadům energie se nedá vyhnout, ale je potřeba najít rovnováhu, aby to bylo únosné a pod kontrolou.

Pracuji i s hodně vyčerpanými klienty na cestě za získáním energie. Je to složité téma a vyžaduje celostní přístup. Energii odčerpávají různé věci a různými věcmi si ji zase dobíjíme – proto je dobré zjistit, jak člověk funguje v práci, doma, jaký má životní styl. Zmapujeme jeho fungování komplexně a hledáme místa, kudy energie mizí, a naopak objevujeme i vstupy, kde si energii významně dočerpá. Není nic neobvyklého, že lidé jsou v posledních letech s energií v mínusu.

Chodí k vám spíš ženy nebo muži?

Obojí, muži bývají vyšťavení z práce, u žen to bývá kombinace práce i domácnosti. V obou případech potřebujeme nastavit prostor pro dočerpání energie. Vysoká očekávání a perfekcionismus vedou sice k extrémním výkonům, ale taky k extrémním dopadům. Zkoušíme spolu jít ze 100% nasazení na 95 %, pak na 90 %...

A lidé s překvapením zjišťují, že i tak mají slušné výsledky a že to bohatě stačí. Jdeme na to postupně, nejde klesnout s výkonností skokově ze sta na sedmdesát, s očekáváními musíme pracovat kousek po kousku. Hledáme, jak si ulevit, ale zároveň zachovat pocit spokojenosti sám/sama se sebou.

Za přehnanými očekáváními bývají hlubší příčiny z dětství – pomáhá přenastavit zavedené myšlenkové vzorce a chování. Soustředíme se spíš na řešení než na problém, nemusíme nutně analyzovat minulost, raději řešíme, co je pro člověka proveditelné, aby se dostal tam, kam potřebuje.

Děkujeme za rozhovor! Nechte se Janou inspirovat na www.neuwerthova.cz.